Máte děti nebo si přejete mít děti? Pokud ano, tak já se vám vůbec nedivím. Abych se přiznala, tak u mě by byl život velice smutný, kdybych neměla děti. Akorát lituji třeba například takové páry, které strašně moc touží mít miminko, ale bohužel jim to nejde. Znám několik párů, které chodí právě do různých ordinací a nebo do reprodukčních center, že by si moc přáli mít děťátko, ale bohužel jim to nejde. Třeba jim to nejde vůbec přírodní cestou. Při početí dítěte může mít problém jak žena, tak také samozřejmě muž a nebo dokonce oba. A slyšeli jste takový případ, že jednoduše třeba jednomu páru nejde mít vůbec děti? A to je kvůli tomu, že třeba jejich geny by se k sobě vůbec nehodily, tak jednoduše příroda to zařídila takhle, že děti prostě takový pár mít nemůže děti. Nevím vůbec na jakém principu tohle funguje, ale je to docela takové pěkné.

Akorát zase potom nechápu, proč to třeba příroda udělala tak, že se rodí postižené děti. Proč zrovna ti dva rodiče mohou mít děti, když se jim narodí nemocné dítě? Tohle je potom opravdu velice smutné. Ale abych se vrátila zpátky k sobě. Mám zatím jedno dítě a stále si říkám, že už bych asi druhé nechtěla, ale když někde vidím opravdu šťastnou maminku, která už je třeba v devátém měsíci a nebo veze kočárek, tak si říkám, že to těhotenství bylo opravdu krásné.

Možná tak tři čtyři měsíce, protože když jsem pak byla v osmém a devátém měsíci, tak to bylo opravdu hrozné. Vždycky jsem si říkala, jak někdo může s láskou nosit tak veliký balón, veliký balón místo břicha. Proto si myslím, že děti jsou opravdu pro mě veliká radost a nejsem v tomhle jediná. Ale co jste období těhotenství? Myslíte si, že je to jenom radost a štěstí? Samozřejmě, že je to radost, ale také opravdu veliká starost. Vzpomínám si, když jsem byla už ke konci těhotenství opravdu hodně unavená. A v noci jsem chodila velmi často na toaletu.